Rozhovor s Jiřím Kulhánkem, starostou města Kadaně

Pane starosto, jak dlouho jste Vítka Brandu znal?

Vítka Brandu jsem znal dlouho, nejméně patnáct let. V devadesátých letech pracoval na okresním úřadě v Chomutově na odbo­ru životního prostředí, já jsem tam přišel v roce 1993 jako přednosta okresního úřadu. On brzy nato z úřadu odcházel, začal pracovat soukromě a věnovat se právě profesi projektanta. Pak jsme se znovu setkali po několika letech při spolupráci na projektu cyklostezek zde v Kadani a okolí. Jsem nadšený cyklista a Vítek byl také nadšený cyklista, společně s dalšími kolegy jsme se rozhodli naplánovat a vybudovat infrastrukturu, která by umožila nejen rekreační využití cyklostezek a cyklotras, ale i každodenní jízdu do práce nebo do školy. Jako první jsme dokončili stezku vedoucí na západ podél řeky do Klášterce nad Ohří, zároveň jsme řešili výstavbu stezek ve městě a ozelenění silničního průtahu. Mezitím přišly další projekty.

Největší z Vašich společných projektů ie Nábřeží Maxipsa Fíka. Je to velká městská investice do veřejného prostoru, což je dnes v České republice, bohužel, poměrně ojedinělé. Podařilo se Vám získat pro něj financování ze strukturálních fondů ve výši skoro 130 milionů Kč. Jak takový obrovský projekt vzniká?

Když se podíváte na staré pohlednice Kadaně, vidíte, že podél Ohře to žilo, bývala tam plovárna, lidé tam chodili na procházky. Chtěli jsme nábřeží zase oživit, aby tam byl prostor pro děti i pro dospělé, kde si budou děti hrát, dospělí se potkávat a bavit se. Projekt jsme připravovali v rámci širší strategie rozvoje města s týmem lidí, v němž byl vedle Víta Brandy např. také Dr. Petr Hlaváček, historik. Ten přišel s nápadem pojmenovat nábřeží po Maxipsu Fíkovi, protože Maxipes Fík se narodil v Ahníkově, což je vesnice poblíž Kadaně, která dnes už neexistuje, padla za oběť důlní činnosti. Rudolf Čechura, autor Maxipsa Fíka, tam pracoval jako ředitel školy-malotřídky. Vyrazili jsme za panem Čechurou společně s Dr. Hlaváčkem a Vítkem Brandou, abychom ho s naším záměrem seznámili a získali jeho souhlas. Vymýšleli jsme, co všechno bychom na nábřeží mohli pro Maxipsa udělat, že by se tam slavily jeho narozeniny, byly by tam různé atrakce, amfiteátr. Když jsme to přednesli panu Čechurovi, byl nadšený, moc se mu to líbilo. Herec Josef Dvořák, který Maxipsa Fíka namluvil, je také původem Kadaňan, takže se to pěkně dalo dohromady. Bylo důležité, že nábřeží dostalo do vínku jedinečný příběh.

Na začátku byly tedy v podstatě hovory mezi přáteli, kadaňskými občany, kteří chtěli ve městě udělat něco, co bude sloužit všem. Samozřejmě, že projekt měl i své odpůrce, jak to bývá. Museli jsme hodně vysvětlovat, dohodnout se s lidmi, kteří bydlí na trase, kudy stavba vede. Těm jsme např. opravili a sjednotili ploty, aby měli kompenzaci za nepohodlí, které s sebou stavba přináší. Takže stavba běží a já věřím, že dospěje ke zdárnému konci.

Co bvste si přál, aby se na nábřeží odehrávalo, až bude hotové? Jak si představujete, že bude nábřeží Ohře žít?

Každé město, které leží na nějaké řece, tou řekou od pradávna žije. Když se tam kdysi lidé usadili, začali lovit ryby, udělali tam brod, vybírali nějaké mýtné a město začalo díky řece bohatnout. Takže my také chceme, aby město ze své výhodné polohy na řece profitovalo. Chceme, aby město žilo turistickým ruchem. Historické centrum Kadaně je památkovou rezervací a nábřeží je v jeho těsné blízkosti. Nabídne návštěvníkům města určité zpestření: mohou se tu občerstvit, projít se po promenádě. Mám představu, že nábřeží bude propojené cyklostezkou třemi směry do okolí Kadaně. Věříme, že nábřeží obohatí pohybem i mimokadaňští návštěvníci, že lidé budou mít důvod zůstat ve městě déle. Určitě vzniknou i další zařízení s různými službami, restaurace, půjčovny lodiček a podobně. Nábřeží bude nejen pro cyklisty, ale i pro inline bruslaře. Cesty jsou oddělené, aby byly bezpečné pro chodce. Nábřeží by zkrátka mělo ožít tak, jak žilo kdysi. Lidé se rádi vídají mezi sebou, chtějí být viděni, a promenáda u řeky jim k tomu dává příležitost. Viděl jsem to například v Krakově: to je nádherné město s nádhernou promenádou. My nemáme tak velkou řeku jako je Visla, ale i v menším měřítku tu může vzniknout pěkné architektonické dílo, na které se každý rád přijde podívat. Z památkové rezervace, která je zajímavá sama o sobě, mohou návštěvníci přejít promenádou a po schodech nahoru do Františkánského kláštera, který je národní kulturní památkou, vznikne tady zajímavý krásný okruh.

Myslíte, že kvalitní architektura ie důležitá pro přitažlivost města, pro ieho obyvatele i pro přespolní?

Stoprocentně. Když se podíváte po světě, někam přijedete a vidíte zajímavou stavbu, která krásně zapadá do okolí, tak vás to osvěží, líbí se vám to a budete o tom vyprávět, budete mít chuť se vrátit. Na to nemusí být člověk být odborník, stačí, když na něj stavba hezky působí. Ještě bych rád dodal k promenádě a jejímu využití: tam, kde bývalo zanedbané letní kino, jsme postavili amfiteátr, chceme zde pořádat slavnosti Maxipsa Fíka, divadlo, hudební pořady a podobně. Hodně akcí bude určeno dětem, na trase pro ně bude řada různých atrakcí. Nábřeží tedy bude sloužit i k aktivnímu odpočinku, nejenom k procházení.

Další výrazná stopa, kterou Vít Branda v Kadani zanechal, ie kino Hvězda. V  dnešní době ie poměrně unikátní, abv město s necelými dvaceti tisící obyvateli mělo výborně technicky vybavený kinosál se zajímavým programem, kavárnpu a galerií. Jak se to podařilo?

Kino v Kadani mělo nízkou návštěvnost, jako každé malé kino v České republice. Zájem diváků upadal a kino chátralo. Vítek rád chodil do kina a měl své představy o tom, jak by mělo vypadat, ale neměli jsme na rekonstrukci peníze a nevěděli, jak na to. A pak jsme se dozvěděli, že v Chodově u Karlových Varů mají v kině nový zvuk, nové upravené sedačky, i pro dvojice, krásná velká pohodlná křesla, a o návštěvníky nemají nouzi.

Jeli jsme se do Chodova podívat a zjistili, že kino funguje v symbióze s kabelovou televizí. V Kadani máme také kabelovou televizi, která je akciovou společností, jejímž vlastníkem je město. Kabelová televize má příjmy ze své činnosti, mimo jiné provozuje v Kadani internet. Kino jsme včlenili pod kabelovou televizi a ta uhradila rekonstrukci. Dali jsme prostor velkorysosti, nechtěli jsme jenom malé úpravy. Chtěli jsme mít opravdu kvalitu, co do vybavení sálu, tak i promítací techniky a ozvučení.

Letos poprvé v dějinách tohoto kina máme zisk z jeho provozu, to je skoro neuvěřitelné. A je to tím, že je tam krásný sál, 3D projekce a zvuk. Lidi to nalákalo a jezdí sem ze širokého okolí, ze Žatce, z Chomutova, z Klášterce. Udělali jsme tam i kavárničku, tu také navrhoval Vítek Branda. Po třetí etapě rekonstrukce jsou zde i kanceláře kabelové televize. Jako poslední etapa přijdou na řadu fasády, parkoviště a nakonec úpravy prostranství před kinem.

Kdvbv každé město věnovalo takovou péči veřejnému prostoru, možná bv veřejný život vypadal lépe. Ještě bvch se ráda vrátila k jednomu projektu, který se většinou odbvde iako technická záležitost, nebo dopravní infrastruktura. Mám na mvsli silniční průtah městem a úpravy jeho okolí.

Průtah městem je důležitá věc, kolem té úpravy bylo hodně sporů. S nápadem zklidnit dopravu ve městě přišel zase Vítek. Upozorňoval na to, že asfaltový pás rozděluje město na dvě části a řidiči zde jezdí příliš rychle, staly se tam i smrtelné úrazy. Takže jsme si říkali, že s tím musíme něco udělat. Vítek vymyslel, že bychom středový pás osázeli zelení. Ten návrh vyvolal velkou diskusi. Klíčové bylo, že jsme měli podporu Policie České republiky. Středový zelený pás zpomalí dopravu. Nastala fáze realizace, hledali jsme, jaké tam dát rostliny, vytvořili jsme komisi pro rozvoj města a v týmové spolupráci se podařilo spoustu věcí dořešit. Průtah jsme stavěli na etapy, celkem šest let. Třikrát jsme se s tímto projektem přihlásili do soutěže „Cesty městy", kterou pořádá Ministerstvo dopravy, a třikrát jsme získali ocenění. Naposledy to byla Cena ministra dopravy v roce 2009. Dnes je jasné, že osázení průtahu a úprava jeho okolí bylo dobré rozhodnutí. Jednak z bezpečnostního hlediska, ale také proto, že se podařilo město opět scelit a udělat ho příjemnější pro pěší. Jsou to v podstatě jednoduché věci, ale jejich dosah pro život ve městě je značný. Teď se chystáme protáhnout cyklostezku od západu až do Prunéřovského údolí.

Začne se postupně blížit k horám. Vítek se už toho nedožil, můžeme ale pokračovat dál. Celý projekt jsme připravovali společně a bude další jeho připomínkou ve městě, takové in memoriam.