Celek I.

Kadaňské nábřeží je na svém západním konci důrazně ukončeno betonovým masivem přehradní hráze, která v 70. letech minulého století zasadila fatální ránu idylickému prostředí Klášterního parku, rozprostřeného na skalnatých svazích mezi řekou a ohradní zdí františkánského kláštera. Park spolu s řekou zde tvořili do té doby harmonický mezičlánek města a okolní krajiny. Následným vybudováním letního kina přestal park prakticky existovat. Zdejší městská humna, která do poválečných let zažívala pestrý všední společenský ruch, osiřela a stala se spíše nevábnou periferií, než vyhledávaným místem odpočinku a kratochvíle místních obyvatel.

Projekt Nábřeží Maxipsa Fíka se pokouší zacelit alespoň některé z těchto jizev, odhalit zbytky zašlé krásy a především do místa vrátit život. Tomu by měla napomoci především nábřežní promenáda s kombinovanou stezkou pro pěší a cyklisty, která tvoří scelující osu celého území. Překonáním několikametrového výškového rozdílu přehrady subtilní lávkou, vyvěšenou z rulového masivu, došlo k téměř symbolickému odstartování celého projektu. Tato organicky vinutá konstrukce kolem skalnatých výchozů propojila nejen městské nábřeží s korunou hráze, ale obrazně i celou Kadaň se sousedním Kláštercem. Nábřeží mění svůj charakter v reakci na původní podmínky místa vždy s oddělenými pruhy pro pěší a cyklisty. Ve své nejpřírodnější části je střídání použité stavební technologie a materiálu na výškově odstupňovaném příčném řezu promenády poplatné především pronikání vody do tělesa komunikace. Vlastní břehová linie je opevněna solitérními lámanými balvany, spodní pěšina, vinoucí se po břehu mezi letitými vrbami a olšemi, je založena na makadamu, který je zároveň horizontální opěrou pro vnější obrubu vlastní cyklostezky z betonových prefabrikátů, navíc ochráněné hrubším kamenným záhozem. Vnitřní hranu cyklostezky tvoří opěrná zídka z exaktně formátovaných a ohýbaných kortenových plechů. Ty na jiné části promenády tvoří obrubu květníků nebo oplocení jiného pozemku.

Součástí celku 1 byla i revitalizace pozůstatků bývalého Klášterního parku. Na jeho okraji, na místě zchátralého rozložitého areálu bývalého socialistického letního kina, byla vytvořena otevřená scéna vymezená transparentní ohradou z dubových pražců. Oválný půdorys tzv. AmFíku nepřekáží při pohybu parkem, zároveň vytváří vnitřní soustředěný prostor auditoria pro 300 sedících diváků. Na ploše bývalého parku byly obnoveny lesní pěšiny a vegetačními úpravami vytvořeny předpoklady pro přirozený vývoj přirozeného biotopu. Specifickým úkolem bylo decentní zdůraznění četných rulových skalek dílčí modelací terénu nebo instalací výtvarných prostorových objektů v jejich sousedství.

Území je jedním z nástupních bodů na říční promenádu, bylo nutné zorganizovat očekávaný zvýšený automobilový provoz tak, aby byl zachován poklid břehových partií. Přestupním bodem je parkoviště, které zároveň využívají návštěvníci promenády a hosté místní restaurace. Využitím svažitého terénu vznikla terasa, která zajistila oddělení tvrdého a měkkého provozu, zároveň umožnila skrýt pod parkoviště veřejné toalety. Architektura je soustředěna na kultivované řešení ryze funkčních elementů, jako jsou parkoviště, opěrná zeď, terénní val, svah, vsakovací rýha, vyrovnávací schodiště, oplocení, odvětrání toalet ad. Vše musí vyznívat zcela samozřejmě, přirozeně.

Přejato z časopisu ARCHITEKT